|
Historie
sportovního Karate
Sportovní Karate
vzniklo ve druhé polovině dvacátého století z bojového umění Karate-Dó.
Toto bojové umění pochází z ostrova Okinawa, kde bylo pěstováno jako
umění sebeobrany zejména po dobu japonské okupace tohoto ostrova. Na
ostrově bylo zakázáno nošení zbraní a to byl hlavní důvod, proč bylo
Karate dokonale propracováno a vytrvale praktikováno. Za zakladatele
moderního Karate je považován Gičin Funakoši. Ten zasvětil velkou část
svého života propagaci „cesty“ Karate. Byl to právě on, kdo přenesl
toto bojové umění do Japonska a představil ho širší veřejnosti. Pod
jeho vedením byly techniky Karate systemizovány a modernizovány, do
popředí byl postaven duchovní význam a Karate se vyvinulo ve skutečné
bojové umění. S postupným rozšiřováním Karate se objevila myšlenka
uspořádat klání bojovníků, kde by ti nejlepší mohli změřit své síly.
Proto vznikla první pravidla Karate a tím bylo umožněno rozhodovat
zápasy dvou bojovníků, aniž by museli bojovat opravdový boj a
skutečným vítězstvím prokazovat své kvality. Opravdovým impulsem
k rozvoji Karate jako sportu bylo rozšíření Karate po druhé světové
válce. Američtí vojáci, kteří se zúčastnili obsazení Japonska, se
dostali do styku s Karate a pak bylo jen otázkou času, kdy se Karate
stane přístupné lidem celého světa.
Nynější pravidla Karate pocházejí z roku 2000 a plně odrážení
skutečnost, že v soubojích jde pouze o získání bodů, nikoli o skutečný
boj. Nejdříve je však třeba se zmínit, že v Karate existují dvě
soutěžní disciplíny. Kata jsou sestavy, které znázorňují boj
s několika protivníky najednou a jsou prováděny bez protivníka. Kumite
je pak sportovní zápas, ve němž proti sobě nastoupí dva soupeři. Obě
tyto disciplíny existují i pro soutěže týmů. Je nutno poznamenat, že
při sportovním Karate je největší důraz kladen na bezpečnost závodníků
a ochranu jejich zdraví. Už proto musí závodníci povinně nosit
chrániče zubů a také na rukou musí mít předepsané chrániče. Aby měli
diváci možnost sledovat rychlé akce, které závodníci provádějí, má
jeden z nich rukavice modré barvy a druhý má červené. To zároveň
pomáhá rozhodčím při hodnocení technik a udělování bodů. Nejen
chrániče však chrání zdraví závodníků. Nejdůležitější jsou v tomto
ohledu rozhodčí. Zápasiště jsou nazývána tatami a na každém z nich se
kromě závodníků nachází též jeden rozhodčí a mimo plochu
zápasiště sedí ještě tři sudí. Ti mají praporky, kterými dávají
rozhodčímu signály, podle nichž pak může rozhodčí udělovat body či
trestná napomenutí. Nejvíce bodů, tedy tři, získá závodník pokud
zasáhne soupeře kopem na hlavu, případně ho porazí podmetem a zaboduje
na něj na zemi. Dva body získá za kop na trup, kombinaci úderů rukama
či vyvedení soupeře z rovnováhy a úder. Jeden bod uděluje rozhodčí za
jednoduchý úder. Důležitá jsou však pro výsledek zápasu i napomenutí a
udělené „trestné body“. Těmi je penalizován závodník za přehnaně silný
kontakt při úderech a kopech, pokud dojde ke zranění soupeře nebo
pokud byl jinak snížen jeho bojový potenciál. Penalizace je také
uplatňována při opakovaném vystoupení ze zápasiště, použití zakázaných
či nebezpečných úderů a kopů a také při projevech, které poškozují
čest a prestiž Karate-Dó. V případě závažného prohřešku může být
závodník vyloučen z účasti na soutěži.
Pravidla zápasu sportovního Karate stanoví také délku zápasů
pro jednotlivé kategorie. Žáci bojují jednu minutu, dorostenci a ženy
dvě minuty a muži tři minuty. Úkolem závodníka je tedy dosáhnout co
nejvyššího počtu bodů. Pokud si nad soupeřem získá vedení o osm bodů,
stává se vítězem před uplynutím časového limitu. Po uplynutí časového
limitu vítězí závodník s vyšším počtem dosažených bodů, pokud je stav
nerozhodný, rozhodnou o vítězi rozhodčí podle svého subjektivního
úsudku, případně pokračují závodníci v prodlouženém zápase, kdy mají
po dobu jedné minuty možnost získat rozhodující bod. Bojovník, který
tento bod získá, vítězí a tím zápas končí.
Soutěže Karate jsou organizovány na krajské a republikové
úrovni. Na úrovni kraje bojují závodníci na bodovacích soutěžích a
krajských přeborech, na úrovni republiky se pak utkávají na národních
pohárech a mistrovství republiky. Účast na mistrovství republiky si
musí závodníci vybojovat vítězstvím na krajském přeboru nebo umístěním
na národním poháru. Účast mají zajištěnou také mistr a vicemistr
republiky z předešlého roku. Podle výsledků dosažených na mistrovství
republiky a národních pohárech jsou následně vybíráni reprezentanti
ČR. Ti se pak zúčastňují mistrovství Evropy a světa a reprezentují náš
stát na mezinárodním poli. |
| |
| Připravil předseda KaSKe
Marek Šír |
|
